Tisk
Napsal uživatel Hana Babicová   
Středa, 17 Prosinec 2014 08:41

Kdo je Ereškigal?

V sumerském mýtu se Inanna – bohyně nebes (v podobě Venuše Večernice), rozhodne získat moc nad podsvětím a jde proto navštívit svou sestru Ereškigal, vládkyni podsvětí. Vyruší ji když oplakává mrtvé. Ereškigal dovolí Inanně vstoupit, ale zachází s ní jako s každým jiným bez ohledu na její božský původ: Inanna musí projít sedmi branami, v každé z nich musí postupně odložit svou korunu, šperky a ozdoby a do podsvětí vstupuje nahá.

Ereškigal si udrží svou moc a sesílá na Inannu nemoci a smrt a pověsí ji na kůl jako cár hnijícího masa. Inanna se svou plodivou silou zůstává uvězněna v podsvětí a na Zemi je ochromen všechen život. Inannina služebná Ninšubur prosí o pomoc bohy, ti se ale nechtějí míchat do zákonů podsvětí. Teprve bůh Enki, „Pán země“, ochránce moudrosti, kultury a civilizace se smiluje a vyšle do podsvětí plačky, které v Ereškigale vzbudí soucit, takže Inannu propustí a plodivá síla (Venuše v podobě Jitřenky) se vrací v celé své kráse na Zem. Inanna však musí za sebe poslat do podsvětí náhradu. Tou se stane její manžel Dumuzi.

Tento mýtus můžeme vnímat jako symbol střídání vegetačních cyklů přírody a zároveň jako symbol iniciační cesty ženy k sobě samé. Patriarchální společnost v nás po staletí potlačovala skutečné ženství a už je čas nalézt sama sebe a z toho čerpat svou sílu.

Ereškigal je odvrácenou stranou Inanny, jsou dvěma stranami jedné mince, neoddělitelné. Inanna je aktivní, paní světla, života, úrody a lásky, Ereškigal je naopak pasivní, jsou to čekající možnosti, prapůvodní chaos včetně hnití a nemocí. Patriarchální řád si z celku ženství vybírá jen to pozitivní, příjemné a světlé, zatímco temné aspekty bohyně Ereškigal označuje za zlo. Ženy v naší společnosti jsou nucené žít jen napůl. Ereškigal nám připomíná, že bolest, špína, hnití, choroby, výkaly a smrt patří k životu stejně jako světlo, řád a síla. Nemůžeme žít, abychom občas někomu neublížili nebo abychom sami neutržili zranění. Jedině když si to uvědomíme, můžeme přijmout sebe sama a žít jako celistvá bytost. Musíme najít odvahu sestoupit do svého podvědomí, odložit konvence a setkat se se svou odvrácenou stranou. Uvidět svůj nepřikrášlený obraz znamená projít symbolickou smrtí, kdy se hroutí a rozpadá vše, čemu jsme věřily. Jedině přijetí tohoto procesu nám umožní začít nový život.

Jméno Ereškigal nám připomíná často i námi samotnými zatracovanou stránku, bez níž se však nikdy nemůžeme cítit úplné a zdravé, stránku, ve které se skrývá obrovská životní síla a odvaha. Když si jí budeme vážit a respektovat ji, tak k této síle získáme přístup.

Použitá literatura: PERERA S.B.: Sestup k bohyni, Nakladatelství Tomáše Janečka, Brno 2002, ISBN: 80–85880–24–5